21.11 - 23.11.2008 Fulnek + Brno
Tak jsme opět po delší době vyrazili na víkendové hraní do Fulneku a Brna. Radek byl celý den ve stresu v pracovním procesu a dělal co mohl aby vypadnul z práce co nejdřív a my mohli odjet do Fulneku. Chvíli to vypadalo, že někam odjedeme bez komnplikací ..........
tel. rozhovor mezi Radkem a Karlem cca. v 14.00
Radek: Tak to vypadá dobře, už jsem na cestě z práce, stíháme to v klídku....
Karel: No tak dobrý a v kolik budeš asi v ká há čku ?
Radek: No když to dobře půjde, tak za hodinku jsem v nééé.....nééé....to už neubrzdim ....no a je to v prdeli....
- -----------Rána---------------------------
Karel: Radku, žiješ ?
Radek: Zavolám za chvíli ...
-----------obsazovací tón tú tú tú------
Pochopili jste správně, bouralo se a to jsme ještě ani nevyjeli. Naštěstí se nestalo nic vážného, to jen Radek nějaké babičce pomuchloval zadek.Okolo 16.00 jsme už vyráželi vstříc Fulneku. Lepší počasí jsme si ani nemohli přát, posuďte sami: Tma jak v nejhorším ostravském ghettu, silnice oznamovala, že nejlepší jízda je na ledu a k tomu sněžili hovna s háčkama. A tak během jízdy 30 - 40kmh, zatímco jsme míjeli kamióny s letní výbavou v zimních příkopech a stáli v kolonách jak otcové našich otců fronty na banány, byl dostatek času na vyprávění humorných příhod z cest na koncerty ( o této cestě si budeme vyprávět na našem dalším výletě).Po nějakých šesti hodinách ostré chůze jsme dorazili na místo činu: Fulnek - Bar u Bob(r)a.. S vyhlídkou 150km přesunu tentýž večer do Brna, nás ani nerozladilo, že hrajeme v obýváku pro 35 lidí, na aparát ze zkušebny bez odposlechů a dostáváme částku 5x menší než původně domluvenou. S úsměvem na rtech a pocitem radosti, že jsme nedostali přes držku když se v baru u Bob(r)a strhla bitka, odjíždíme vstříc novým dobrodružstvím kolem světa za 80dní jak Willy in the fog. Po dalších 150km a 3 hodinách běhu Terryho Foxe, už měl řidič Martin oči vyvalený jak Hurvínek. Kolem 3 ráno dojíždíme do Brna za naší hostitelkou Mimi, která měla jistě neskutečnou radost, že v tuto brzkou hodinu může přivítat bandu ne zrovna vyvoněných kreténů - co taky dělat jiného v pátek večer, že? Po vypití 60% slivovice, borovičky a fernetu 2000 jsme se rozhodli, že už se navzájem nebudeme dále trápit a šli jsme si na chvilku zdřímnout.
Po snídani se naše Společenstvo Kretenu rozdělilo jak v tom filmu o Prstenu na 2 skupiny. Přičemž početnější skupina A (Martin) se vydala objevovat krásy Brna a méně početnější skupina B (Karel, Jirka a Radek) chrápala Od úsvitu do soumraku. Budiž této skupině připrán kladný bod za to, že se šla alespoň nažrat a přitom zjistila, kde že stála pověstná Heršpická hospoda co hořela hodinu, protože hasiči hovno hasili. Okolo 18.00 jsme dorazili do klubu Favál, kde se večer konal rock ´n randál. Tam jsme se po dlouhém odloučení setkali s celým teamem R48, zatlačili jsme slzy a další věci a začali jsme se pomalu připravovat na večer. Kluci se cítili trošku opotřebovaně, ale to je v celku pochopitelné, jelikož jejich moravská tour začala o 3 dny dříve. Dalším kdo večer vystoupil byla místní kapela Breakpoint. Favál je moc príma klub s výborným zvukem, zvukařem a neméně milými návštěvníky. Koncert jsme si opravdu moc užili. Po vystoupení se opět naše společenstvo rozdělilo na 2 skupiny. Přičemž akčnější skupina A (Martin a Jirka) se rozhodla zůstat v Brně ještě jeden večer a zakončit tak s noblesou sobotní noc, zatímco méně akční, o to však statečnější skupina B (Radek a Karel) se jali jet domů po cestě plné nevšedních překvapení,ikdyž museli dobře vědět, že jejich cestovním prostředkem je auto s vozíkem a nikoliv sněžný skútr.Jejich odvaha byla po zásluze potrestána tím, že za poslední vydělané peníze, museli hoši koupit zimní řetězy jinak by domů zřejmě nedojeli a přes noc by se z nich stali obrovský sněhuláci. Martin s Jirkou se rozhodli prodloužit sobotní večer do nedělního a přijeli domů posledním podzimním vlakem.
Děkujeme: Vrr za poskytnutí ubytovacích prostor a odvahu pustit si něco takového do domu
Mimi za oklamání Vrr, že jsme slušní chlapci, zprostředkování ubytování, snídani a průvodcovské služby
Sparťanovi za 60% slivovici, borovičku a fernet 2000.
Všem fandům za skvělou podporu ve Faválu
26.04 - 27.04.2008 Tarnowskie Góry, Polsko
Už samotná představa 6-ti hodinové cesty do Polska a o nic méně kratší cesty zpět v 5-ti lidech v jednom autě a s přeplněným vozíkem, v nás zbuzovala pocit, že toto bude opravdu náročné. A taky že jo. Ráno jsme měli sraz v 6.30, proto se Jiřina rozhodl, že půjde z noční prohlídky kutnohorských památek přespat rovnou do zkušebny, aby ráno nezaspal. Po naložení aparatury, Jiřiny, Dr.Cervezy jsme vyrazili nejprve přifouknout prázdné gumy, jelikož nadmořská výška našeho povozu klesla na úroveň Černého moře.
Cestu jsme si krátili posloucháním hudby, zpěvem, chlastem a černo-prdelním humorem nám vlastním. Vybaveni 2 gypsy-eskami, které se navzájem předháněli, která určí rychlejší cestu (pravda byla někde uprostřed) jsme dojeli až na hranice. Tam jsme vyměnili všechny Kč za Polské zlato, přičemž bylo jasné, že tohle všechno propít nebude žádná sranda.
* ilustrační foto ze zpáteční cesty ;)
Po dalších 200km jsme se blížili k cíli. Zkontaktovali jsme proto našeho průvodce Annu Škatulku a zjistili, že domluva bude možná pouze řečí hluchoněmých, neb nikdo z přitomných neovládal jazyk, kterým bychom se společně mohli domluvit. Po několika marných pokusech, jsme přišli na to, že když se mluví česky dost zřetelně a nahlas, domluvíte se v podstatě všude. Po vyložení nástrojů, jsme byli lehce v šoku, protože nás nikdo neinformoval, že budeme účinkovat v divadle. Nu což, když naší hudbu přežil i kostel na seznamu UNESCO, nějaké divadlo to přeci nemůže rozhodit.
Šli jsme se ubytovat, posilnit jakousi karbanátkovou stravou a na hodinku si oddechnout před tou velkou večerní premiérou. Večer byl spojen s vernisáží obrazů mistra Rezlera, jež byl součástí naší kutnohorské výpravy stejně jako jazzová kapela Coolswing Groove. Z toho vyplývá, že pestrost návštěvníků byla opravdu bohatá - od značně posilněných punkerů pogujících divadlo nedivadlo, po noblesní pány a dámy ve značně pokročilém důchodovém věku. Naštěstí návštěníci divadel jsou naučeni po každé scénce zatleskat, takže zas takový průser to nebyl. Dozněl poslední song, jeden přídavek a opona se zatáhla...
Odebrali jsme se proto prozkoumat krásy nočního života v polském městě. Hnedna náměstí nás zaujala obrovská prosklená restaurace, což je opravdu výborný nápad, vypadalo to jakoby se veškerá mládež soustředila právě sem. Ochutnali jsme (pouze jednou a nikdy více) místní specialitu - pivo s malinovou šťávou. Chutnalo to jako pivo s malinovou šťávou :) . Potom co jsme zjistili, že nás opustili naši průvodci a vlastně všichni hosté restaurace byli ta tam, uhradili jsme vzniklou škodu na našich játrech a ledvinách a odebrali se na místní vyhlášenou diskotéku.
První zádrhel nastal hned u vstupu. To když ostraha považovala Jiřinovy řetězy, náramky, sichhajcky a sponky za zbraně. Než se nám chlapec odzbrojil uběhla dobrá čtvrthodinka. Nevím co jsme přesně od zdejší diskošky čekali, ale byla to diskotéka jako všude jinde. Vyhlídl si nás tam jeden sympaticky vyhlížející mladík a začal nám objednávat jednu vodku za druhou. Nepřestával ani potom co nám došly veškeré úspory a platil stále dál. Zřejmě by platil do teď, kdybychom neprokoukli jeho záměr poté, co nás začal zvát na parket k tanci a později i k sobě domů. Ikdyž jak se říká, lepší teplej polák, než studená Němka, poděkovali jsme jinochovi a odebrali se na ubykace.
Po krušném ránu a bohaté snídani jsme se pozvolna vydali k odjezdu. Cestou jsme ještě v oné restauraci v centru vyzvedli pár vecí, které si tam Martin přes noc "uschoval" a hned potom co si Radek vyfotil několik krásně rozkvetlých pupenů stromů jsme jeli domů. Cesta zpět nebyla o nic smutnější než cesta tam, jelikož jsme zjistili, že nám ještě pár zlotých zbylo a že domů to rozhodně nepovezem.
Výlet to byl opravdu úžasný a můžeme to každému dobrodruhovi doporučit. Bližší info u nás :)
20.10.2007 Jistebnice
* tento report napsal man-a-gel Dr.Cerveza, jelikož jediný byl schopný vše pozorovat střízlivým okem, tzn. že report je psán objektivně z pohledu nezávislé třetí osoby.
Po částečné reinkarnaci z Kiss Delta festu vyrazily Rybičky 48 v doprovodu Lure of Senses na další štaci, tentokrát do jihočeské Jistebnice. Na tomto místě se R48 naposledy objevily na jaře tohoto roku společně s gerontofilní formací Maksi flaksi, která ve své tvorbě nostalgicky vzpomíná na svá školní léta a jak název této skupiny vypovídá i na doby, kdy byli schopni členové této seniorské party přijímat tuhou stravu.
Pro své podzimní vystoupení si R48 pozvaly spřátelené kapely Kulturní zřízenost a Lure of Senses, se kterými dokonce sdíleli jedno auto, devítimístného Volkswagena. Kromě členů obou part, řidiče a mě co by man-a-gela, se do auta vetřel i Wiesner, který využil mého rozněžnění při Kiss Delta festu, když jsem přepočítával honoráře umělcům a vynutil si účast na zájezdu do Jistebnice. Teprve následující hodiny ukázaly o jak krutý omyl se jednalo. Krátce po odjezdu z KH, začala po mikrobuse putovat první lahev, jakéhosi obarveného nízkooktanového likéru. Láhev stěží stačila na jedno kolečko mikrobusem. Asi deset minut na to se stejným způsobem naplnil osud druhé lahve. Na přední sedadla doléhal sykot otevíraných plechovek a zvuky trýznivě mačkaného plechu. To ovšem nebylo nic proti trýznivým zvukům vycházejícím z mastodontního kolosu zvaného Wiesner. Během několika minut strávených s tímto tvorem nabudete přesvědčení, že k Vám byl tento automat na blbost nasazen za vaše hříchy z minulých životů. Po další chvíli s hrůzou zjistíte, že ta věc nejde vypnout. Mezi tím co se pídíte po manuálu vám Wiesner vypráví vtipy, tenhle jukebox patří mezi levnější modely, takže zvládne čtyři až pět vtipů, které je ochoten opakovat do zblbnutí (vašeho, sám už víc zblbnout nemůže). I méně chápaví jedinci se po osmnácté repríze podařeného vtípku přestávají smát. To jak jsou milosrdné vtipy vám dojde až po té, co Wiesner začne zpívat, tedy spíš řvát. Absolutní absenci hudebního sluchu nahrazuje neuvěřitelnou kadencí s jakou je schopen chrlit texty nebohých songů. Normální človek uvítá pomlky v písních, které autor vytvořil ať už k nádechu interpreta či k sólu některého nástroje. Wiesner je postižen touhou vítězit v čemkoli a tak využívá nádechu normálních smrtelníků k tomu, aby v té či oné písni získal rozhodující náskok.
Nakonec se nám po strastiplné cestě podařilo dorazit na místo určení ke kulturáku v Jistebnici. Všichni jsme s úlevou uvítali možnost pojíst něco v místní restauraci. Důvodem nebylo nasycení našich zažívacích traktů, ale fakt, že blb Wiesner si při jídle zacpal hubu půlkou prasete a několika pivními tácky, které mu napadaly do talíře při otřesech, které působil svým každým pohybem svého oteklého těla. Na chvíli se hospodou rozléhalo jen mlaskání, které znělo v porovnání s vtipy a zpěvem jako rajská hudba. Klidné chvilky využili muzikanti obou kapel k urychlenému doplňování tekutin.
Následně nastal čas vynosit aparáty a nazvučit. Jako první nastoupila na prkna Kulturní zřízenost, kterou náš veselý řidič přejmenoval na Kulturní zvrácenost. ¨Kluci podali standartní výkon, jen škoda, že ihned po koncertě vyráželi k domovu.
Po KZ se vydrápali na pódium Lure of Senses. Na parket se začal trousit první, ze zhruba 130 návštěvníků koncertu. Pravdou je, že obří kulturák zažil již větší návštěvy, ale koncert stálice agrometalové scény skupiny Tři sestry v sousední obci, byl v tomto rolnickém kraji velkou konkurencí. Zatímco Tři svetry vydělávali dalších sto padesát tisíc, spustili Lure of Senses svůj obvyklý grunge rockový set. Největší úspěch měla po hříchu přídavková skladba od HIM, takže uvažuju nad tím, zda s touto skupinou neuděláme vedlejší projekt HIM revival. Po losí bandě nastal čas pro vystoupení R48. Veškeré přítomné osazenstvo se nahrnulo pod pódium, což byl základ pro povedený koncertík. Rybičky odehráli pár kusů z nové desky a podle reakcí se zdá, že songy dopadly na úrodnou půdu. Největší šou však nastala, když Kuba vyzval místního retardovaného jedince, aby doprovodil kapelu na basu v Hip hap hop. Jedinec se vysvlékl do půl těla a vypadal opravdu zajímavě, jeho jedinými slabinami byla značně pokročilá demence a také maličkost, že neuměl hrát na basu. Tento nedostatek se podařilo vyřešit odpojením basy. Každopádně vidět onoho jinocha, jak mává blonďatou řepou a sjíždí krk basy v domnělých sólech, stálo za to. Chlapec si okamžik slávy dostatečně užíval, začal hrát na ztichlou basu dlouho před začátkem písně a patrně by hrál až do teď, kdyby mu Kuba nesundal nástroj z krku. Přestože chlapec postrádal nástroj, po zbytek večera jej bylo možno spatřit, jak bez požádání předvádí svá sóla prakticky komukoliv. O tom, že v Jistebnici není o obecní blby nouze nás přesvědčil i tvor zvaný Basa, který u své vietnamské mladší sestry doháněl absolutní absenci intelektuální výbavy, předváděním své domnělé fyzické síly. Ve zcela neobvyklé roli se objevil Ondra, který dotyčnému pablbovi trpělivě vysvětloval, že svoji demenci nemusí nadále předvádět, neboť všichni zúčastnění si jí už dávno všimli. Pro dokreslení tohoto večírku pro intelektuálně slabší uvádím, že do toho všeho zpíval a vtipkoval námi importovaný blb Wiesner. Zdálo se, že není úniku, prvním kdož nalezl cestu z tohoto pekla byl Matouch z LoS, který se stačil během půl hodiny zmrtvit tak, že následně uváděl své tělo do posmrtných pozic - skrčenec, rybář, hvězdář a další.
Krátce před čtvrtou ranní nastal čas opustit kulturák, nahnat dobytek do auta a vyrazit do penzionu. Jeho jméno záměrně nepíšu, stejně nebude možné ho v nejbližších měsících navštívit. Po příjezdu na penzion jsme si rozdělili pokoje. Ve třech pokojích bylo sedm postelí, a tak bylo jasné, že ne všichni z nás ulehnou na lože. Jakožto nejstarší jsme spolu s řidičem zabrali pokoj číslo 1, do té doby pěkný dvoulůžák. Krátce na to jsme ulehli do připravených pelechů a očekávali příchod sladkého spánku. Namísto spánku vtrhl do našeho pokoje Ondra s funícím Wiesnerem v patách. První co oba jinochy napadlo, bylo skočit na moji postel. Jal jsem se zachraňovat život svůj i mého lůžka a předstíral jsem obnovené zranění Achylovy šlachy. pozornost obou hovad se upřela na řidiče. Po doskoku Ondry na řidičovu postel se ozvalo polohlasné zaklení. Jenže to už se ke skoku připravoval Wiesner zpitomělý nočním sledováním pornokanálů, při kterém občas najde pseudosportovní kanál s wrestlingem. Po vzoru naolejovaných mutantů se mastodontových 140kg živé váhy odlepilo od podlahy a dopadlo na řidičovu postel., jehož řev přehlušil zvuk štípaného dřeva. Rázem se Ondra, Wiesner a řidič ocitli na zemi v ohrádce tvořené z trosek postele.
Poté co jsme Ondru s funícím Wiesnerem vykopali z pokoje, obhlídli jsme škody a přistoupili k opravě postele. Jelikož jsme oba byli již v dětství zakleti a manuelní začarování je nezvratné a zcela jistě doživotní, připomínala naše činnost nejslavnější díly večerníčku A je to !!! Sledovat řidiče a managera, jak co by oživlé postavičky Pat a Mat, mlátící nočním stolkem do postele, dokud se tato nerozpadne úplně, to je pohled, který by leckterého domácího kutila stál život.
Jakmile jsme ukončili dílo zkázy ulehl řidič do ohrádky tvořené ze tří čtvrtin přeživších bočnic bývalé postele. Před tím než jsme si mohli pořát dobré noci, prohlásil řidič, že trošku chrápe. Jelikož sám trošku pochrupuju, nepřikládal jsem této hlášce žádný zvláštní význam.Únava náročného víkendu lehce prostupovala mými smysly a spánek lehce dosedal na má víčka, když v tom se ozvalo cosi strašného. Lekl jsem se, že do pokoje vnikl Wiesner s motorovou pilou. Vytřeštil jsem oči, dveře byly zavřené a onen decibelově plnotučný nářez vycházel z míst, kde v ohrádce ležel řidič. Zpočátku jsem se domníval, že mi tam moji miláčci podstrčili nějaké podsvinče, či spíš statného kance. Když jsem chtěl pašíka vyhnat ze světnice, ukázalo se, že se jedná o našeho řidiče. Nic nepomáhalo mlaskání, prosby, kopání do ledvin a další osvědčené metody. Bořil jsem hlavu hluboko do polštáře, zacpával si slechy, mlátil hlavou o zeď, prosil o pomoc šéfy jednotlivých božstev, až některý z nich vyslyšel moje prosby a po několika hodinovém strádání mě odeslal do kómatu.
Po ranním probuzení jsme s řidičem naaranžovali postel do polohy, ze které nebylo na první pohled patrné poškození pelechu. Nevím, jaké bude zděšení mileneckého páru, až roztouženě doskočí na tuto postel. Nebo, zda bude majitelka nadále prodávat pokoj jako jednolůžkový.
Po dvou kilometrech jsme dorazili zpět ke kulturáku a naložili herberk. Řekli jsme si, že v hospodě ještě stihneme snidaňooběd a následně vyrazíme k domovu. Dali jsme si nějaký piva, gulášovku a pak nějaké hlavní jídlo. Ondra a Matouch si dali ještě zákusek, kdy k šesti pivům přikusovali čtyři absinty s Red bullem. Když vypili zásoby absintu, nepohrdli vodkou. Během necelé hodiny se oba borci zcela vzdálili z našeho časoprostoru. Když se konečně podařilo Duo Alkáč naložit do mikrobusu, vyrazili jsme k domovu.
Cesta ubíhala vcelku klidně, ani Wiesnera nebylo slyšet, což bylo zapříčiněno tím, že ho Ondra škrtil a mastodontovo spínání nemohlo přehlušit dieslový motor VW. Skoda jen, že Ondra není natolik důsledný, aby dokončil započatou práci. Na jeho omluvu nutno říct, že musel ustoupit. Nešlo o veřejné mínění, neboť všichni v mikrobuse se na Wiesnerovo umlčení těšili, Ondra musel uvolnit cestu Radkovi, bubeníkovi z LoS. Tento padesátiletý jinoch již těžko zvládá tempo svých mladších spolusráčů a tak u jedné autobusové zastávky zanechal notnou část prožitků uplynulého večera.
Ostatně touze podělit se s kolegy o niterné pocity ze sobotního večera podlehlo více členů zájezdu, nicméně Ti vzali věc z druhého konce a tak během cesty začal vzduch v mikrobusu povážlivě houstnout.. V momentě, kdy se dala atmosféra v dodávce krájet, dospěl Radek k názoru, že je ještě stále plný dojmů. Druhé vyprazdňování pojal LoSí bubenec mnohem efektněji a jeho dvě salvy zvratků z otevřených dveří brzdící dodávky byly odměněny hurónským smíchem kolegů.
Krátce nato už v Radkovi nic nezůstalo a tak nastal čas přiblížit se k domovu. Za zmínku už snad jen stojí vyděšená paní na pumpě v Uhlířských Janovicích, která podobnou svoloč patrně ještě neviděla. Se slzami řinoucími se ze všech tělesných otvorů jsme se rozprchli do svých domovů. Naše srdce se již teď chvějí v očekávání dalšího setkání.........
19.10.2007 Kiss Delta fest, Staré Lazně, Kolín
* jak vznikl tento report opravdu netušíme, nicmeně musel vyjít z péra skutečně nadaného básníka, na některých místech lze pozorovat podobnost s cimrmanovským stoprocentním rýmem
Je to pro nás vždycky čest, zahrát si na Kiss Delta fest.
Začalo to přesně v šest, po desátý byl každej fest.
První hrála kapela dřevěná, včela přímo z Kolína.
Dobrý měla včelka med, akustický hrála set.
Kdo navštívil Kiss Delta fest, užil si to s námi fest
Jako druzí jsme hráli my, kolem sedmé hodiny.
Venku se teprv stmívalo a v sále už se skákalo.
Ikdyž už jsme nemohli, přídavek si lidi vymohli.
Byli jsme z toho dojati, a šli s Vámi chlastati.
Kdo navštívil Kiss Delta fest, užil si to s námi fest.
Nasazení totální, zahráli svižný punkárny.
A při setu rybiček, byl slyšet řev holčiček.
Já jsem taky v předu stál a pěkně si zatrsal.
Omlouvám se každýmu, koho jsem tam podupal.
Kdo navštívil Kiss Delta fest, užil si to s námi fest.
Po nich hráli wohnouti, to už jsem začal tuhnouti.
Za to může tequila, která se do mě vylila.
Cítil jsem se trochu nalit, tak jsem začal domů valit.
Děkuji Vám losím jménem, těším se až se zase sejdem.
Kdo navštívil Kiss Delta fest, užil si to s námi fest.
22-23.6 Tour de Cheb und Deutschland.
22.06.2007, Cheb, Svoboda + Kmen, Ofiice Bitch
23.06.2007, Grimma, DE, + Psychonoise, Insane, Four Round Crew a další.
Můj milý nočníčku,
tak už jsme zase tu abychom se vyprázdnili ze svých zážitků uf . Opět jsme se vydali festiválet do Němec a tentokrát jsme udělali zastávku v Chebu. Hráli jsme na Svobodě s místní partičkou Office Bitch, která s námi hrála předtím u nás doma v Český 1. Cesta utíkala nečekaně rychle, jenom start jsme si dali nadvakrát, protože Karel s Martinem pro změnu zapomněli pas. Sice jsme v EU, ale znáte to, na hranicích narazíte na zlýho Helmuta a jste v prdeli jak Baťa s dřevákama. Když jsme dojeli, zjistili jsme že Svoboda je malá hospůdka s kulečníkem uprostřed. Uvnitř bylo cca. 30 píplů, z toho asi půlka štamgastů mezi 50-60 lety a druhá mezi 15- 25 lety. To znamená, že generační rozdíl mohl činit 45 let na 10 metrů hospodských. První hrála pro nás do té doby utajená kapela Kmen, druzí Office Bitch a my dělali konečníky. Aparát byl pouze na zpěv, ostatní šlo přímo z kombérek, bubínek, trenýrek, což na pokrytí prostor úplně stačilo. Lidi se bavili, my se bavili i vrchní se bavil, takže tomu dáváme za 1. Po skončení akce jsme jeli přespat k Boušemu (kytarista OB) na chatu. Nakoupili jsme něco dobrého a zakončili večírek, který byl plný historek z natáčení někdy mezi 4 - 5 ranní. Po probuzení jsme ještě zplundrovali zahrádku a odnesli sebou něco málo malin. Poděkovali jsme, rozloučili se a táhli rovnou do Němec. Frčeli jsme Siestou jako vítr a kolem páté jsme už byli na místě. Přívítali jsme se se starými známými a šli prozkoumat terén ke stánku. Fesťáček to byl prímový a hlavně nebylo žádné vstupné, takže se tam k večeru sešlo na 1200 lidí. Hudba byla velmi pestrá - hip hop, rock, grunge, punk, emo, hard core. Měli jsme velkou radost, že lidi naše vystoupení bavilo, protože jsme si ho užili i my. Ani jazyková bariéra nebyla problém. Stačí jedno slovo, se kterým se domluvíte všude na světě a to je Jágr. Přijali jsme srdečné gratulace a také jsme se seznámili s emo-hardcorovou bandou Insane z Maďarska. Rovněž jsme si poslechli bratry z Psychonoise, kteří to v Grimmě pěkně rozhýbali.Celá akcička skončila někdy mezi jednou - druhou ráno a pravidelná dotočná se konala v klubovně, která nám posloužila rovněž jako nocležna. Zde došlo i na komorní akustický revivalový koncert Kelly Family v žertovných parukách v Losím podání. Naučili jsme se pár nových užitečných slovíček, Karel jakožto bývalý učitel jazyků nezůstal pozadu a dal klukům a dívce řádnou dávku češtiny. Málo věcí pobaví tak, jako vidět cizince jak se snaží vyslovit "strč prst skrz krk" a ještě vtipnější je vidět Karla, jak se snaží vysvětlit smysl tohoto jazykolamu. Takto jsme zvládli střídavě ještě několik lekcí a opět jsme ulehli mezi 4 - 5 ranní. Ráno, po nezbytné hyeně jsme jeli posnídat do něčeho jako McDonald a tam jsme se také roztoučili, zatlačili slzy a prdy a popřáli si do další pětiletky mnoho úspěchů. Cestou zpět jsme tentokrát nebloudili a i s nezbytnými zastávkami jsme byli za 4,5 hodiny doma. Byla to super víkendová akce plná hrátek a inteligentního humoru.
16.06.2007 Green Island Festival Záboří nad Labem, aneb reality show Najdi si svůj festival
Původně byla akce naplánována v Kolíně na louce za jízdárnou a vše včetně počasí nasvědčovalo tomu, že to bude pohodová akce. Nicméně den dva před zahájením jsme se dozvěděli, že se fesťák přesouvá do Záboří nad Labem, což mohlo leckomu způsobit svědivou vyrážku, hlavně teda těm, kteří neměli o přesunu akce žádnou páru a ještě v sedm večer žmoulali lístek v ruce na louce za jízdárnou a čekali co bude. A ono hovno. Nebudeme se pouštět do žádných spekulací co, kdy, kde, a kdo se posral, protože my jsme si zahráli dobře a nikdo si nám neštěžoval. Ani my si nestěžujeme. Tímto vzdáváme hold všem sedmi statečným, kteří se toho nebáli a nenechali bezbrané mexické farmáře na pospas nájezdům krvelačných hord. Howgh.
25.05.2007 Česká Rocková Liga, Netřebice u Nymburka
V podstatě jde o soutěžní bitku kapel a nejlepší vyhrávají hodnotné ceny, přičemž na každé akci vystupuje jako host Arakain. Následující reportáž je od Sorrowdy Gorgodaemona z kapely Elysium. Dovolíme si ji zde ocitovat:
Takže máme své vystoupení na této soutěži za sebou a bohužel jsme ze tří zúčastněných kapel tohoto jednoho ze základních kol klání, skončili poslední, tedy třetí. Přitom dle mého názoru jsme obě zmíněné kapely totálně rozválcovali, ale kapela Arakain, která dělala porotu má asi odlišný názor. Povšimli jsme si, že se s vítěznou litoměřickou kapelou Existence hrající emo-metalcore znají a že si tykají, tak kdo ví nakolik byla regulérnost soutěže dodržena, ale to může být samozřejmě jen spekulace. Jako druzí se umístili kutnohorští rock-grungeři Lure Of Senses, kteří zahráli dle mého názoru velmi nudné vystoupení, vůbec mně nebavili, ale samozřejmě Arakain si asi také v grunge docela liboval, když je hodnotil lépe než náš thrash :o))) Co se týče vítězů Existence, ti mně bavili sice trochu více, ale že by mně nějak rozsekali, to tedy rozhodně ne. Napadá mně, jestli se na jejich vítězství také malinko nepodepsalo krom kamarádství s porotou, že zde na kytaru hraje známý publicista Payo z Payo zinu. No, nebudu to již více rozebírat, každopádně za náma přišli pořadatelé a ani po nás nechtěli zaplatit náš lístek s útratou, že jsme pro ně byli jasně nejlepší kapelou a to samé nám řeklo i pár fandů, kteří za námi přišli. Takže jak řekl náš basák Adis, skončili jsme nakonec jako morální vítězové :o))
Za Los k tomu jen dodáváme, že když jsme odjížděli začalo chcát, ale fest!!!
4-6.05.2007 Tour de Deutschland
4.5. Gera, Sächsischer Bahnhof mit Bonny Bullet and Inroad
5.5. Zeulenroda, Schieszhaus mit Bonny Bullet
Milý deníčku,
další zlom v naší hvězdné kariéře. Naše první hraní v Německu a hnedle dvakrát. Vyrazili jsme v pátek kolem poledne naší (Radkovou) prostornou třídveřovou siestou s aerodynamickým vozíkem ve tvaru kvádru. Protože jsme měli hodně času, rozhodli jsme se vydat opačným směrem a zajet do Čáslavi nakoupit nějaký živiny ( teplý pivo, nějakej tvrdej, rohlík měkej, bagety, kilo vlašáku pro případ zácpy a okurku salátovou jako špunt pro případ špatného trávení ....fuj!!!), ale hlavně pro Carlosovi brýle, které si nechal trumpeta doma a jsou nutné pro jeho řiťičské dovednosti. Cesta ubíhala celkem pomalu a už za Kolínem jsme díky zakoupenému proviantu začínali mít veselejší náladu. Při příjezdu na hranici jsme byli v očekávání...............zda nás bude kontrolovat hodný, nebo zlý Helmut. Radek ovšem znal kouzelnou formuli , která na východoněmecké celníky platí, takže jsme projeli téměř bez zastavení. Tajné heslo zní: "We are very long," co tím měl Radek na myslí ví zřejmě jen on, nicméně to zafungovalo. Na místo určení jsme dorazili jako první. Po chvíli dofahrali Steve se Sandy, což byli naši průvodci a celý víkend se o nás výborně starali. Před koncertem jsme dostali dostatečnou zásobičku všech tekutin a taky na výběr z nepřeberného množství jídla, ovoců a zelenin včetně několika druhů eintopfů. Jelikož jsme netušili co a jak jíst dřív, nasázeli jsme to na talíř komplet i s eintopfem a jedli to bagrem,přičemž jsme tvrdili že v Čechách das ist normal. Přežraný a přepitý jsme vlezli na pódium, takže naše šou byla stejně statická jako (dámy prominou) panna před prvním vpichem. Nocovali jsme u kytaristy z našich německých bratrů Psychonoise a dokončovali after party, kterou jsme začali už v Kolíně. Ráno nás probudili na bohatou snídani a potom jsme dostali několikahodinové volno, které jsme strávili prohlídkou města a několikahodinovým vypíjením litrů piv v jedné z pizzerií, protože jiná hospoda o sobotním poledni v Geře prostě otevřená nebyla.
Po té jsme se přesunuli východním Německem dál na západ do Zeulenrody, kde jsme hráli v jakémsi mládežnickém klubu. V prvním patře byli všelijaké skokánky a různorodě prolízačky pro skejťáci a v přízemí pravé rockové doupě. Poučeni z předchozích nezdarů jsme vzali do ruky elektrickou kytaru, tentokrát hladoví a hned to bylo na výkonu znát. i lidi to zřejmě poznali a tak nás povzbuzovali potleskem a pokřiky (německy, anglicky i česky) , zřejmě abychom na pódiu nezemřeli. Zbytek noci jsme trávili propíjením žetonů a vyprávěním vtipů v angličtině až do rána. Další den jsme byli pozváni na snídani k Falcovi (správce klubu) na statek, kde se stoly pod náloží jídla doslova prohýbaly. A tak plni (nejen) dojmů jsme se po nějaké chvíli rozloučili se všemi přáteli a těšili se na opětovné setkání. Cestou zpět nám zavřeli kus cesty kvůli závodu motorek a chudák Mirek GPS (čti Mirek Džípíeska) si s tím nevěděl rady. Nezbývalo nic jiného než vlastními smysly zorientovat mapu, což se ukázalo být činem tragikomickým, neb stará mapa nové silnice neukazuje, za to však ukazuje silnice staré, které ve skutečnosti neexistují. Najeli jsme po dálnicích pár desítek kilometrů navíc a několika německým řidičům jsme způsobili srdeční arytmii, když jim ve fiestě stojící Martin se zadkem v kufru a zády opřenými o střechu, mával. Málem nám na hranicích došel benzín,chytali nás křeče a cesta zpět nám trvala cca. 8 hodin, každému vřele doporučujeme.
Další kapely: Bonny Bullet, Inroad
23.03.2007 150 koncert LoS v České1
Tak jsme společně oslavili 150 koncert naší bandy doma
v České 1. Pozvali jsme si tentokrát partičky Downtown (punk-rock) z Ledče nad
Sázavou a death metalové Blackmailers z Chebu. Jako první vystoupili Downtown se
kterými jsme hráli před rokem na Cervezafestu. Kluci zamakali a připravili si
pro fanoušky spousty nových písniček a jistě to nebylo naposled co jsme hráli
společně. Kolem 10 nočník jsme startovali svůj koncert a díky
Vám ve skvělé atmosféře. To jsme ještě netušili, že nám přijdete na pódium
pogratulovat s kyticí růží. Bylo to od Vás moc milé, děkujeme. Po tom co jsme
zatlačili slzu dojetí, jsme dojeli až na konec playlistu a přidali nějakou tu
starší songovici k dobru. Děkujeme kapelce Blackmailers, kteří profesionálně
dotáhli večírek do zdárného konce. Pokud se budeme snažit, je možné že 200stovka
nás bude čekat ještě letos, či začátkem nového roku. Doufáme, že to s námi
půjdete zase oslavit.
Další kapely: Downtown, Blackmailers
17.03.2007 Rockový Maraton - Cheb
Po procitnutí z náročného večírku ve Ždánicích jsme vydali na dlouhou cestu do Chebu, kde jsme měli odehrát koncert na akci zvané Rockový Maraton, po boku takových kapel jako Cocotte Minute, UDG, Imodium a spoustě dalších. Po 5ti hodinách cesty jsme diky Karlově Boženě (Božena je Karlova Gipsyeska) dojeli na místo umění. Akce se konala v kulturáku na dvou scénách. Scéna A byla určena pro kapely zvučných jmen, zatímco scéna B byla pro kapely méně zvučných jmen a tomu odpovídala i velikost pódia. Zatímco na velké scéně jste mohli dělat třeba kotrmelce, nebo zaběhnout 50m na čas,na malé scéně o 2 metrech čtverečních jsme se nemohli skoro pohnout. A to ještě Jiřina se svou osobní ledničkou ve tvaru komba stál schovaný za sloupem mimo pódium. Neplačte, můžeme si za to sami Do příště musíme buď zhubnout, nebo dát našemu jménu větší zvuk. Osobně jsem pro obě varianty. Po zvukové stránce, jsem žádný rozdíl nepociťoval, dokonce bych řekl, že na scéně B byl zvuk o něco čitelnější. Děkujeme všem panáčkům a panenkám, kteří nás přišli na malou stranu podpořit, navzdory tónům linoucím se z velké strany od Imodia a Censorshit. A že Vás nebylo málo. Divoký Západ (Sokolov i Cheb) je prostě DIVOKÝ. Budeme se těšit zase příště.
Další kapely: Cocotte Minute, Imodium, UDG, Apple Juice, Blackmailers, Esgmeq a další.
16.03. Pod Panákem - Ždánice u Kouřimi
Měli jsme tu čest, že jsme mohli jako první kapela společně s Kodiakem vystoupit v hospodě Pod Panákem ve ždánicích. Toto místo se zcela jistě stane v krátké době kultovním, alespoň pro nás. Obrovské pódium i sál, fotbálek, dobré pití, ještě lepší jídlo a pozor . . . . . . finská za 26kč. Tyto pílíře dělají z tohoto místa koncert, který interně zveme dvoudenní. Děkujeme všem lidem, kteří se přišli pobavit a vydrželi až do rána. Byl to mazec . . . . . aúúú.
10.03.2007 Horecká Hospudka u Čáslavi
Horecká hospůdka nezklamala. Máme k ní všichni jakýsi citový vztah, proto se tam stále vracíme, ale bohužel kloudný zvuk se tam prostě ne a ne udělat. Tentokrát jsme hráli se spřáteleným Náměstkem HTS a rozhodli se to nazvučit a celý si to udělat vlastnoručně Tedy bez zvukaře. Obě kapely vyštrachali ze zkušeben to co považovali za lepší a dohromady jsme upekli krásný zvuk. Opravdu, znělo to jako v troubě Zvukový handicap byl nahrazen počtem bavících se lidí a počtem vypitých tajtrdliků (vypitý tajtrdlík je panák, nikoliv podprůměrně inteligentní a společensky unavený štamgast, to aby bylo jasno). Ještě gratulujeme Fanťákovi z Náměstku k rekordnímu počtu hozených šipek do živého plotu....
(další kapely: Náměstek HTS)
09.03.2007 U Vodvárku - Kolín
Tak jsme se
po nějaké době opět ocitli U Vodvárku. Někdo si tam řádně máknul a odhlučnil
sál, upravil pódium a ještě přistavěl bar. Na začátek milé překvapení. Hráli
jsme tady společně s kapelou Sibet (rock 70-80ĺéta) a s tahákem večera Kabát
revival. Už při vykládání aparátu se nás nějaký kolemjdoucí ptal jestli budeme
hrát Má ji motorovou v domnění, že my jsme ty Kabáti revajvli. Radek na
vteřinu nezaváhal a hned potvrdil, že ji určitě zahrajem a taky pár věcí z
Čert na koze jel. V tu chvíli zbytek kapely málem upustil
MegaHu do kalhot. Po nabrání dechu jsme se vydali směrem Na
sever k pódiu. Nahoře na nás ovšem čekalo nepříjemné překvapení. Během
našeho zvučení 2x vypadl proud, takže aparáty dostali pěknej záhul. V tu chvíli
jsmě měli chu´t zvolat směrem ke zvuku Aby Tě rakovina, protože jsme
měli pocit že Jednou nás to zabije. Hraní samotné už bylo v pohodě,
nahoře byl zvuk dobrý a Dole v dole taky. Nečekali jsme bůh ví jaký
úspěch v tomto Cirkusový stan a taky že jo. Moderní děvče,
abys lupou pohledal a postarší rockery přemohla Žízeň. Po skončení
koncertu jsme se pobalili a další kapelu už neslyšeli. Děkujeme
věrným fanouškům, kteří se nebáli samoty před pódiem a nechali si mámit smysly.
Zbývá dodat, že žádný Čejeni jsme cestou nepotkali.
(*pozn. tuto reportáž berte s humorem sobě vlastním, nebo si ho někde půjčte)
Další kapely: Sibet, Kabát revival
27.2. - 2.3.2007 Minitour se Spiral Dive (UK)
Start Praha - Rock Café
Na úvod bych chtěl poděkovat serveru CZBands, že nám zprostředkoval hraní s touto ostrovní partičkou, byla to pro nás zajímavá a cenná zkušenost. Začátek tour se konal v Praze V Rock Café. Poprvé jsme si vyzkoušeli zvuk nových prostor klubu, který je fakt luxusní. Mile nás překvapilo, když jsme z odposlechů sundávali playlist našich spřátelených Nenie, keří v rock café constestu postoupili do dalšího kola. Gratulujeme.
Na místo jsme přijeli včas, to je o 90min pozdě. Začali jsme stavět aparát a poprvé se střetli se Spiral Dive. Vypadali jako hodní, slušní, chlapci . . . . . . . .
Odehráli jsme svůj blok a sklidili světové ovace ( děkujeme pražanům, kutnohorákům, kostelečákům, evropanům i protinožcům). Po nás nastoupili kluci ze SD a volume se otočilo hezky pěkně doprava a nastal nášup. Tvrdá, melodická hudba a výtečná sóla. Trošku mi to připomínalo Metallicu z alba Load, ale raději si je najděte na myspace.com. Po koncertě jsme si vzájemně prohodili lichotky a tra dá domů.
Druha štace - Pardubice , Ponorka
Přeskočím postřehy z hudební produkce ( ty si můžete přečíst v napsali , které byly zaznamenány perem Jardovym) a vrhnu se do zákulisí koncertu. Po příjezdu SD, jsme se rozhodli navázat volnou a nenucenou konverzaci na téma: Praha a její krásy, protože kluci tam nocovali a měli jeden den volna na prohlídku města. Kdo by ale čekal, že si borci prohlíželi Karlův most, Pražský hrad, nebo Chrám sv. Víta, ten se teda kurva plete. Na naši otázku Jak se Vám líbilo v Praze? nám Tony (kytarista) odpověděl: Jóó kámo, našli jsme suprovej striptízovej bar a pařili celej den až do rána. Bylo to kurevsky dobrý, zhulili jsme všechnu trávu (50g) co jsme si koupili hned po přistání v Praze na letišti smích. SD totiž rock ´n roll nejen že hrajou, ale oni ho žijou plnými doušky. Udělali jsme pár společných fotek, prohodili pár vět, zahráli asi pro 10 lidí (kteří si ovšem koncert obou kapel velmi vychutnali)a ještě se zdrželi na baru s Robem, což je hlavní hlava těchto výměnných akci a bavili se o možnostech Losích koncertů v zemi královny Alžběty - zřejmě jsme učinili dojem
Konec tour - Sokolov, Kino Alfa
Do Sokolova cesta dlouhá, a tak vyzbrojeni optimismem, zlatavým mokem, nespočtem japných a nejapných hlášek, jsme si cestu užili. V Sokolově s námi hrála ještě jedna místní kapela Crom. Kluci hráli technickou, tvrdou muziku, až jsme se báli po nich vystupovat. Jak by řekl Zajda - byl to námrd. V So(c)kolově mají nádherný klub, který je spojený s kinem a zázemí pro kapely splňuje veškeré potřeby na jedničku (wc, sprcha, lednička plná směsic alkoholu, zdravých i nezdravých vod, gaučing, smoking a smoking on gaučing). Po dvou odehraných koncertech se SD se i angličtiny neznalí jedinci z našeho uskupení bežně zapojovali do debat a naučuili se několik užitečných slov jako fuck, suck, duck . To samé se dělo i na druhé straně. Hraní v Sokolově bylo opravdu výborné díky skvělým fanouškům, kteří nás sice viděli a slyšeli asi poprvé, ale díky jejich reakcím jsme si připadali jako bychom hráli doma.
Stejnou afmosféru si sokolovští připravili i pro SD, takže lepší zakončení mini tour si nidko nemohl přát, snad jen Martin, který musel řídit zpátky. Ještě než jsme se rozloučili se SD, tak jsme si opět vyměnili lichotky a tentokrát i dárky: my dostali trička SD a kluci od nás na oplátku dostali cédé Los a leporelo KáHá. Jiřina se ještě plácnul přes kapsu a vytáhl z ní cigarettes of best czech quality - tvrdý Startky v měkkým obalu. Plni dojmů a močových měchýřů jsme se vydali na dlouhou cestu k domovu s částýmí zastávkami....
27.10.2006 Kiss Delta fest 48 - Staré Lázně - Kolín
Na tuhle akci jsme se hodně tešili a rádi přijali pozvání Rybiček 48, které zde oslavili své 4- leté vystupování po českých i zahraničních pódiích. Já osobně jsem ve Starých Lázních nikdy nebyl, těšil jsem se proto o to víc. Hned při odjezdu se nám stal průser číslo 1. Jelikož si Jiřina zapoměl vzít na koncert trsátko, museli jsme se pro něj zastavit a zaparkovali jsme na jediném volném místě v ulici - autobusové zastávce. To by samo o sobě nebylo tak hrozný, kdyby před náma nestál taxikář a nenarval to do nás při couvání. Jelikož jsme rozumní dospělí lidé, následující dialog probíhal zhruba takto:
taxi driver: "Jak to, že stojíš na zastávce čuráku?!!!?"
já: " Ty se jako vole nekoukáš když couváš?!!!?"
taxi driver: " Ale, jak to, že stojíš na zastávce čuráku?!!!?"
já: " A ty se jako vole nekoukáš když couváš?!!!?"
po 15 minutách inteligentního rozhovoru jsme celou záležitost vyřešili tak, že jsme ji neřešili. Ohnutou značku jsme narovnali, zakoupili nový držák na SPZ a odpadlé kusy z nárazníku vozíme dodnes v kufru. Když jsme přijeli do lázní zrovna hrála kapela No Side, příjemný pop-punk-rock. jen zvukař se s tím trošku pral. Po nich měli nastoupit němečtí Psychonoise, ale ještě před tím "přistálo letadlo" s mistrem Ianem from Loosers of the Wiesneria - moderátorem večera. Mr. Ian je nejen skvělý moderátor, ale sám hraje ve své kapele na harfu a během vystoupení se polévá horkým olejem a maže plnotučnou horčicí. Psychonoise odehráli svižný set a sklidili velký potlesk. Po germánských bratrech nastoupil Vilda Čok s kapelou. Naživo jsem Viléma nikdy neviděl a smekám před jeho výkonem klobouk. Byla to show a energie od začátku do konce, prostě profíci. Potom nastal hřeb večera Rybičky48. Klukům to šlapalo škvěle jako vždycky a na sále se vytvořil pořádnej pařící kotel. Došlo i na šampáňo a oslavu 48 měsiců fungování. Během závěrečného hip-hop songu jsem napočítal na pódiu min. 7 lidí. Bohužel během rybkovskýho setu se přihodil průser č 2., to když se holohlavý bodyguardi (120 - 250 kg vážící) rozhodli, že teď je ten pravý čas jít do kotle vytírat rozlitý pifko, nebo co? Za chvíli už z davu vedli nepošluhného fanuščika a mezi dveřma dostal takovou ťafku, že to přehlušilo nazvučený bicí. Co se dělo za dveřma nevim, ale tu krev pak vytírali rovnou do kyblíčku. To mohlo leckomu zkazit náladu, mě z toho teda přešla chuť na párek, co jsem vyfasoval na lístku. Po rybkách na to vlítla Prohrála v kartách. Mezi 1 - 2:00 ranní se jí podařilo roztančit nemalou většinu pozůstalých návštěvníků. Během jejich koncertovačky jsme začali stěhovat instrumenty ponechané ve vozejku a báli jsme se, jestli nám ho někdo nevyčórkoval. Naše taktika lennosti s flegmatičností (ser na to vodnesem to potom) se ukázala být prosíravou, jelikož kapela Prohrála v kartách odjela z této akce o dvě kytary lehčí (průser 3). Ve 2:15 jsme se na provoněné pódium vydrápali my. Tímto děkujeme všem co na nás vydrželi, ještě více těm co na nás zapařili a nejvíce těm co přežili ve zdraví náš jam, zatímco Karel natahoval prasklou strunu (průser 4). Ve 3 ráno jsme se odporoučeli.Po nás jěště zapělo hip-hopové uskupení Barbie Toys. To si musim poslechnout někdy příště jelikož jsme během jejich setu stěhovali instrumenty tentokrát z budovy do vozejku. Osobně hodnotím akci velice kladně a doufám že cca 1000ovka návštěvníků se mnou bude souhlasit. Všem vytrvalcům a Kadlovi a spol. patří naše díky.
(další kapely: Blikající miminko, Dřevěná včela, No side, Psychonoise(DE), Vilém Čok, Rybičky 48, Prohrála v kartách, Barbie Toys + dj´s v přízemí )
26.08.2006 VII. Kutnohorský festival v parku pod Vlašským Dvorem - Kutná Hora
a Letní parket v Pečkách - Na dráze
Původně jsme na tento den měli naplánováno hraní jen v Pečkách, ale v průběhu týdne nám zavolal pořadatel kutnohorského festivalu Pavel Apolen, že mu vypadla kapela Dilema ze slovenska, která fesťák zahajovala a jestli bychom to nevzali za ní. Nabídku jsme rádi přijali, ikdyž jsme si byli vědomi toho, že to je na poslední chvíli a že budeme celou akci zahajovat a hrát jen 30 minut ( je potřeba si uvědomit, že v hokeji našim bratrům příliš prostoru a šancí také nedáváme :)). I tak se našlo pár odvážlivců, kteří si(se) během našeho vystoupení stihli zapařit. Děkujeme Vám, děkujeme Pavlovi. Letošní ročník se i přes menší přepršku velmi vydařil a proslýchá se, že další ročník bude dvou denní, tak se tam třeba znovu setkáme.
(další kapely: Freetime, Mauritius, Dukla vozovna, Původní Bureš, Guločar, Tleskač, Neřež.....)
Ještě jsme se chvilku zdrželi a po Freetimu, Mauritiusu, Burešovi,pivu,guláši, párku, jsme naskákali do naší vozovny a uháněli do Peček. Na místě již zvučila kapela Rub a Líc a připravovala se k vystoupení. Členové kapely hráli do půl těla, což spousta lidí ocenilo, protože na basu hrála dívka :) Po pár písních se obloha zatáhla a najednou byla tma jak v Mordoru. Navíc (se) začalo brutálně chcát až to vyhodilo pojistky a produkce byla přerušena. Prostě počasí, že by Froda s prstenem nevyhnal. Po 10-ti minutách, které se vyplnily duchaplnými proslovy a hláškama všeho druhu se vyčasilo žačalo opět muzicírovat. Jak jsem si všiml, obdivovatelé této kapely se rozdělovali převážně do dvou kategorií. 1) ta co obdivovala rychlost prstů kytaristy 2) ta co obdivovala poprsí baskytaristky. (pozn. Jen Radek sledoval bubeníka)
My jsme začali hrát kolem kolem 21.30 a všichni jsme se těšili a věděli proč. Pečky prostě nikdy nezklamou a od začátku do konce pařej. Pařej taky po koncertě a to u baru. Odehráli jsme asi 15 kousků mezi kterými zazněla starší doslova "vynucená" píseň Mary-Hu-Anna i úplná novinka Blue Symphony . Zvuk byl hodně povedenej, stejně jako zvukař, který nás zvučil už na Cervezafestu v Křenově.
Po nás už vyrazila domácí kapela UsU (Ucpěte si Uši), která to vše zorganizovala. Kluci se od minula nástrojově přioblékli a na zvuku to bylo znát. Lidé se při jejich vystoupení pěkně bavili a došlo i na tanečky. Na začátku druhé půlky si s nimi Martin opět vystřihl Smells like teen spirit a ve vzduchu zavanul (pr)duch mládí.
Škoda, že s vycházejícími hvězdami na obloze vyšli na parket i skřeti z Ukrajiny. Plamen Udúnu na ně. Jejich styl zábavy mi stálé uniká, ale jak se říká "jiný kraj - jiný zmrd".
Sečteno a podtrženo skvělá párty, tešíme se na repeté......
*tato reportáž může obsahovat slova, kterým nemusíte zcela rozumět. Veškeré dotazy Vám rádi zodpovíme (pozn. autora)
02.08.2006 Sázavafest - Warm Up Day - Shambala
Lepší zahájení měsíce srpence jsme si nemohli ani přát. Stejně tak jako konkurenční festival Rock for People má svůj večírek pro nedočkavé i Sázavafest má svůj Warm up Day, který se konal v sázavském klubu Shambala. Jak je vidět tyto večírky jsou skvělý nápad, protože atmosféra na těchto akcích je opravdu výtečná. Do Sázavy jsme přijeli po 21:00 s naší Sierrou s vozíkem (celková délka tohoto povozu činí asi 8 metrů, tekže menší vláček) a proplétali se mezi davem návštěvníků a zabrali flek na chodníku přímo před hospodou. Právě dohrávala Lucie revival, která měla v tomto klubu premiéru. S přimhouřenýma ušima jsem opravdu slyšel Kolera a jeho partu fotbalistů........sorry muzikantů. Další na řadě byla plzeňská punk-rocková legenda Znouzectnost. Díky velkému charisma tohoto tria stačí aby na sebe navěsili kytary, usedli za bicí a publikum je jejich. Rozjeli parádní mejdan, hlavně v písni hasiči, kdy v klidné pasáži publikum podřeplo a v rychlé rozjelo ostrý pogo. Docela jsem litoval dvě dívčiny uprostřed kotle, které zřejmě nepochopili taktiku tohoto songu a když ostatní dřepěli, ony stály a když se rozjel pogo t(k)anec dřepěly.........vlastně spíš ležely..........a taky se nehejbaly............. a pokud neumřeli nehejbou se dodnes. Pak nastoupili naši známí Apple Juice, kteří do lidí narvali pár svých pecek. Bohužel jsem se jako divák neúčastnil, protože jsem přidělával kolečka na svém novém aparátu, jelikož se svině urvaly. A urvaly se proto, protože jsem je blbě přidělal a při montáži zřejmě něco zanedbal. Po výborném jabkovém džusu jsme se na pódium vydrápali my. Měli jsme trošku obavy, že lidi už budou znavený, ale v Sázavě nikdo nemá dost. Bohužel se nám stalo co už se nám dloho nepřihodilo - Jirkovi praskla struna na base. Zatímco Jiřina natahoval a ladil zkoruceného hada, vypl(e)nil Martin, Karel a Radek pauzu instrumentálně-vokální skladbou About a girl od Kurťase a spol. Ještě jsme měli v záloze Stánky od Nedvědích bratrů, ale to byl již had na base natažen a naladěn a my mohli pokračovat v krasojízdě. Díky malé odolnosti strun nám publikum trošku ochladlo, takže jsme do toho začali rubat jak vězeň do vězně. Publikum naše nasazení ocenilo a pařili s námi jak blázni do 2:30 a vynutili si ještě přídavek. Děkujeme všem fanouškům za pařbu, zvukařům za kvalitní zvuk a vstřícnost i v ranních hodinách a velké díky patří pořadatelům a Dr.A.Cervezovi za pozvání. Byla to suprčupr akce, které se zučastnilo okolo 300 lidí.
PS: Získali jsme prvního fanouška protinožce (pozn. protinožec je australan) jménem Jenn a ta nám prozradila, že Skippy se těší dobrému zdraví a má početnou rodinu, takže se možná dočkáme další série tohoto veleúspěšného fláku. Jupí.
(další kapely: Zpraku!, Lucie revival, Znouzectnost, Apple Juice )
29.7.2006
Summer open air fest - Licomělice
Príma uzavření letošního
červencového hraní. Pěkný parket u bazénku na kraji lesa. Martin a Karel to
společně rozjeli na nové boxy, takže nám na podiu i lidem dole to pořádně
rolovalo ponožky, mělo to pořádný koule!!! Zvukař se parádně snažil, takže podle
ohlasů byl náš set dost povedený. Dokonce na nás zapařilo i pár dobrovolných
leukémistů se zdviženými pravicemi a dožadovali se nějaké německé národní
písničky. Jelikož znám jenom 99 Luftballons a má němčina začíná a končí s větou
Ich gehe zur Strassenbahn nemohli jsme vyhovět.Taky byl čas na pořádný
poslechnutí kamarádů z Nenie, které jsme poprvé viděli s novým basákem Johnym.
Nechybělo studený pifko, teplý klobásky ani půlnoční přesdržka. Takže vše tak
jak má být. Příští léto se již těšíme na další akci v Licomělicích.
(kapely: Nenie, Emoce, The Happy Pischcots, a další.....)
22.07.2006 Cervezafest 2006 - Křenov
Podtitulem této akce je Vyhlazovací tábor s Rybičkama48. Tato akce trvala jeden týden a vše podstatné se jistě dozvíte na stránkách naší spřátelené kapely Rybiček48. Abych Vám to přeci jen přiblížil: Když přijedete rozbalíte spacák,nebo stan a pak celej tejden kalíte, zpívate, vymýšlíte ruzné zábavné hry se špiritusem spojené. Cílem akce je se vyhladit, a to se spoustě lidí povedlo:) Samotný koncert se konal v sobotu po fotbalovém utkání. Zde vzniklo i mužstvo Cerveza Dream Team, složené z muzikantů kapel rybiček48, my first date, docella chlleba, vzr a fanoušků pod vedením dvojice trenérů profesora Amstela de Cervezi a pana Víznera. Za nás hrál Radek a celkem mu to šlo. Tento team se dostal až do finále, ale tam bohužel prohrál 0:1, ale i tak to byl úspěch. Po fotbálku se začalo muzicírovat. První hrála mladá parta z Ledče nad Sázavou jménem Down Town, která kromě svých 5 kousků hrála i předělávky svých vzorů ovšem s vlastními českými texty. Druzí hráli naši staří známí třemošňáci Kulturní Zřízenost. Kluky jsem neslyšel skoro rok a jejich vystoupení mě příjemně překvapilo, neb se mi zdá, že do svého old-school punku přidávají i náš oblíbený grunge. Pak nastoupila parta z Liberce Dozzela Chlleba. Při jejich vystoupení jsem měl pocit, že jejich nejoblíbenější činnosti je strkání tělesných výčnělku do jakýchkoliv otvorů. Jejich vystoupení byla opravdu show, nemístné poznámky na dámské osazenstvo, hraní bez spodního prádla (které si nakonec prý odnesla osoba mužského pohlaví) a vystrkování zadku do publika, break dance na pódiu spolu s podnapilími fanoušky a nechyběl ani hip-hop battle s členem hud. serveru Ipunk.Nutno podotknout, že všechno bylo neplánované stejně tak jako zničení strun a kabelů. Další na řadě byli My first date z Prahy. Příjemná pop-punková kapela s novým zpěvákem, který v tomto seskupení působil pouze dva týdny, předvedla velmi solidní výkon. Pak jsme na prkna vylezli my a díky reakcím lidí si naše vystoupení užívali obě strany. Dr.Cerveza (mimochodem člen pop-rock-funky-punky dua Kadel&Kadel) ještě vyburcoval nadšený dav k přídavku. Po našem vy\stoupení přišlo nečekané překvapení. Znovuobživení již rozpadlého hudebního tělesa Visací zámek revirvál (ve kterém účinkuje sám prográmator Cervezafestu Dr. Cerveza) . Jelikož tato banda má hráčů jako muzikál herců a střídají se na party jako horníci v uhelných dolech, nedokážu posoudit zda se tento koncert konal v základní sestavě, či nikoliv. Co vím jistě, že zpěv tvořili dva ultra-fanoušci z nichž jeden byl zpěv a druhý nápověda. Prostě jednou větou, mo(u)dří již vědí v čem je pravý punk......a nadšený dav šilel. Po sklidnění rozvášněného davu přišli rozvášnit dav Rybičky48. Kluci předvedli jako vždy parádní show, dokonce se museli utvořit provizorní bodygárdi z kamarádů kapely jinak hrozilo zhroucení celé hudební stage. Myslím, že benefiční koncert v Křenově, jehož výtěžek šel na místní fotbalový klub se více než vydařil. Už teď se těšíme na jeho třetí ročník.(kapely: Down Town, Kulturní Zřízenost, Dozzela Chlleba, My First Date, Visací zámek Revirvál, Rybičky 48)
03.07.2006 Rock For People - Večírek pro nedočkavě, aneb cesta tam a supr hrátky
Původně se naše kapela přihlásila do soutěže "udělej si svůj festival" , kde lidi hlasujou pro svý oblíbený kapely a ty nejúspěšnější si můžou zahrát na stejném pódiu jako největší hvězdy tohoto fesťáku. Z 240 kapel postoupilo prvních 7, Lure of Senses skončili na místě 8. Byli jsme zklamaní, že nám účast utekla o jedno místo, ale i tak jsme to brali jako úspěch. Po nějakým čase zavolal někdo z pořadatelů Radkovi a nabídl nám hraní na "večírku pro nedočkavé". Byli jsme dojati, jako žehlící maminy při sledování venezuelských telenovel, když se již oplakaný hrdina vrací zpět na scénu, nebo o vše brkající hrdinka opět začne čučet.
Zřejmě někdo z této zprávy radost neměl a seslal na nás nějaký voodoočárymáryfuk, protože se všechno jak na potvoru začalo.........nefungovat. Karlovi odešel kytarový aparát do věčných lovišť (děkujeme Matějovi z Ellayne za zapůjčení jeho aparátu) a vzal sebou i můj kabel zdroj. Při cestě do Čského Brodu najednou Martinovi vylítlo péro z bezpečnostního pásu a v zápětí na to Karel píchnul kolo. Kája ani na vteřinu nezaváhal a s podivně zakrouceným kusem železa a za výkřiků sebevědomí dodávajících hesel "to si děláš prdel, no to si děláš prdel" se pustil do díla. Dál už vše probíhalo jako ve večerníčku A je to ! (ale za to nemohl Karel, nýbrž vzpurný Citroen, který nechtěl spolupracovat a odmítal poslouchat povely, že když se na jednom místě za něco zatáhne, tak na druhém místě má něco povolit). Co nejde silou, jde ještě větší silou, takže se nakonec zadařilo. Na RFP jsme přijeli namaskovaní jak KISSáci, nikoliv však od šminků, nýbrž od šmíru. Po hygieně a úpravě image jsme byli připraveni.
První hrála neznáma kapela L´libjekovid z níž se vyklubal Divokej Bill a všichni návštěvníci byli náramně překvapeni. Dále hrály kapely CZ a DEN (bohužel nemohu o vystoupení těchto kapel nic napsat, neb jsme zrovna v těchto chvílích měnili kolo). Po posledních tónech party DEN, která lidi slušně rozparádila, jsme šli na scénu my. Z pohledu celé kapely to byl jasně nejlepší koncert ve všech bodech. Zvuk byl vynikající - jeden zvukař mezi lidmi, jeden na pódiu, kvalitní aparatura, skvělá světelná show, profesionální přístup i výkon, to se potom hraje samo. Lidi úžasní, byli naladěni na celý festival a tak ještě před prvními tóny nás ocenili bouřlivým potleskem. Hráli jsme v obřím stanu s kapacitou cca 1000lidí, který se během našeho hraní celý zaplnil a menší hlouček lidí se pohupoval před stanem. Já sám mám špatný odhad na počty návštěvníků a tak jsme si ho nechali zjistit - naši exhibici prý shlédlo na 700 kusů lidí !!! Došlo i na jeden přídavek, ale čas na takových akcích je jasně vymezen a tak jsme se s nadšeným publikem rozloučili. Po koncertě jsme ještě prohodili pár slov s fanoušky, vyměnili pár kontaktů s kapelami a pořadateli a dokonce došlo i na rozdání pár podpisů. Díky věrným pečákům, kutnohorákům a všem ostatním návštěvníkům - byli jste nepřekonatelný.............
(další kapely: L´libjekovid alias Divokej Bill, CZ, DEN, Medvěd 009, DJ Mucho.....)
17.06.2006 Kraskov - Hospoda Na Rychtě - Punkáčskej večírek
Byl to opravdu náročný den. Kolem poledne jsme byli fandit na svatbě našich kamarádů Ondry a Petry, odpoledne nám pak bylo špatně........z fotbalu mezi ČR a Ghanou. To sem ale nepatří. Koncertovali jsme v hospodě Na Rychtě v obci Kraskov. Leckdo z nás měl tušení, že hrát na punkovým večírku po půlnoci asi nebude žádnej vejvar, ale opak byl pravdou. Po jedenáctý jsme byli na místě. Po stopách zvratků a dalších čerstvých exkrementů jsme vystoupali za hlukem až na vrchol......hospody, kde pařila početná skupinka na Houbu. Holky, co tancují s plyšovou sviní v náručí a ty druhé, co si nanášejí rtěnku přímo na zuby (myslely, že je to znááámka punku ) samozřejmě nechyběly. Upřímně řečeno, zvuk byl na ........... zas tak dobrý nebyl, i když se pan zvukař snažil, ale výsledek v podstatě nemohl ovlivnit. V takových prostorách nazvučit hlučnou muziku není žádný med. Při vstupu na prkna co znamenají.........., že zas budem spocený až na koulích, nás zarazila sedící postava zády k divákům. Říkali jsme si, jestli to není nějaká novinka z Japonska, či Číny - žívý odposlech, nebo divadelní nápověda. Po nazvučení a první skladbě jsme zjistili, že se tento "živý odposlech" hýbe a začíná zvracet do kabelů, na pódium, po otočce o 180 stupňů i z pódia. Usoudili jsme, že je to jen další znááámka punku. My ale proti punku nic nemáme, proto jsme většinu našich písní tomuto stylu přizpůsobili. Skončili jsme někdy kolem půl druhý ráno a přidávali asi tři kusy z našeho kusovníku. Musím uznat, že na Kraskově mají lidi neuvěřitelnou výdrž, za což jim děkujeme.... (další kapely např.: Žádnej stres, Houba....)
10.06.2006 Kutná Hora - Česká1 - děkovný večírek fanouškům za hlasy na Rock for People
Shodli jsme se, že to byl jeden z nejlepších koncertů v dějinách naší kapely a to díky Vám. Ještě než se do toho opřeli kolínští Ellayne (ex The Sense) stál dav před pódiem a netrpělivě vyčkával. Kluci to perfektně rozjeli a zvuk byl dost slušný. My jsme startovali jako druzí a opět jsme začali magickými zvuky z dílny mistra Cypa. Již od prvních tónů se lidi bavili a my s nima. Snad jen díky skvělé atmosféře jsme zahráli 18 songů a několikrát přidávali. Při Americe se v prvních řadách rozjelo solidní pogo což skončilo pádem fanoušků do mikrofónu. Martin jako "ostřílený rocker" tušil, že když se dělá pogo hrozí nebezpečí rány mikrákem do dutiny ústní (jak už si několikrát vyzkoušel) tak včas uskočil a zbytek songu dohrál shrben v pokleku, jelikož stojan se kapánek pokřivil. Dokonce sálem zaznělo i pár starších fláků. Výborné bylo i vystoupení pražské formace Pankix, které se koncertování myslím také libilo, neboť roztančení díváci nebyli k zastavení. Ale ani to nebylo vše. Třešničkou na dortu bylo vystoupení našeho dalšího člena Cypa, který prohnal vzduchem vydýchané České1 svůj elektronický nářez i meditaci. Koncert byl opravdu vydařený jak se na děkovný večer patří a dle nezávislých pozorovatelů bylo na místě 120-150 lidí. Díky.
03.06.2006 Kutná Hora - Mydlochovo jarní mejdlo - festival v parku pod Vlašským dvorem
Mydlochovi se akce zdařila a zřejmě objednával i počasí, protože lepší už to ani být nemohlo a určitě to pomohlo velké účasti diváků. Hráli jsme od pěti hodin a hned na začátek naší show si vystřihnul Cyp své intro a pak už jsme do toho bušili, seč nám síli stačily. Z řad diváků jsme se dozvěděli, že nám to nějak chrochtalo z basy a dokonce chcíp i mikrák u kopáku. Zvukař souboj s přesilou čudlíků, páček a hejblátek proti svým dvěma rukám uši - slušně prohrával, což se projevilo u většiny kapel. Nejvíce to ovšem dával najevo Xavier Baumaxa, který pana zvukaře nejednou nazval "divochem" (dále hráli např. Sunagape, Dukla Vozovna, Temperamento, Mauritius, Xavier Baumaxa)
19.05.2006 Březí u Říčan - Hospoda u rybníka
Kdo byl někdy v Březí, ví o co jde. Ale tentokrát se zde slavili narozeniny, takže bylo narváno a dokonce byl i zvukař, tekže "regulérní koncert". První hráli Off-line, což je nový projekt našeho Karla, Jiřiny a Zajdy. Tvrdá, melodická a technicky vychytaná hudba, zatím bohužel bez postu zpěvá(ka)-čky. Pak jsme nastoupili my a opět musím pochválit naše pečecké, pražské, kutnohorské i místní fanoušky, protože jste to tam moc hezky rozpálili. V Americe dokonce vystřídal Karel(Ucpěte si uši) Matoucha na basu, což překvapilo myslím úplně všechny včetně nás. Uvidíme, kdo půjde na střídačku příště...že by Radek???Karel????Martin???? Po naší exhibici následovalo vystoupení Smaženého Řízku, což jen nejen žrádlo, ale taky šoumeni a šoumenky vystupující v převlecích a doplňují svou hudbu i o trochu divadelního představení. Zbývá už jen dodat, že Kamil Stříhavka se ožral a vypadnul z okna a záhada hlavolamu "Matouch v kleci", který nad ránem s kytarou na zádech unikl ze zamčené a zamřížované hospody se nakonec podařila vyřešit..
13.05.2006 Kutná Hora - Kańk - minifesťák na hřišti
Koncert se konal po fotbalovém utkání, takže nemohly chybět hektolitry pifka, valník klobásek a vagón dobré nálady. Všechny kapely, které vystupovaly trénují ve dvou zkušebnách v jedné budově, takže navzájem dobře známe jak svou uměleckou tvorbu, tak sebe. Odehráli jsme jako první a nemáme si na co stěžovat. Dobrá atmosféra, zvuk i pár tanečníků se našlo (zdravím koudelníky). Po nás vystoupili The Happy Pischcots a měli to fakt vymakaný. Dále Koudelníkův syn a Hideous Sounds (ohavný zvuky), ale to jsem už byl na cestě k domovu. Na jednu stranu jsem asi udělal dobře, neboť jak jsem se doslechl strhla se bitka. Ale to přece k pravé české zábavě patří, jak pěst na oko, ne???
06.05.2006 Kutná Hora - Formanka/Lorec - zakončení závodu horských kol
Náš druhý koncert v jeden den, tentokrát již v plném počtu. Řekl bych, že pořadatelsky měl tento koncert mezeru větší, než Madonna škvíru mezi.............předníma zubama. Asi to bylo tím, že se přadatel neúčastnil. Vlastně jsem neviděl ani moc cyklistů, rozhodně v sále nebyla ani "skládačka". Ve velkém sále zase nebyla téměř ani noha a to byla škoda, protože tam hrála kapela Michal Tučný revival band (myslím, že se tak jmenovala), zatímco dole ve stejný čas hráli kutnohorští Blue Apples. To mohlo návštěvníkovi způsobit dylema, pokud chtěl vidět obě tělesa zároveň. Po tanečním vystoupení děvčat pod vedením Jarmilky Kolínské se veškerá show přesunula do dolního sálu, který se příjemně zaplnil. Odehráli jsme svůj setík a dokonce rozdali pár cédéček.
06.05.2006 Kolín - Nejmilejší koncert
Tento koncert byl zvláštní tím, že jsme zde vystoupili pouze
ve třech. Zvuk byl tím pádem syrovější a ochuzený o kytarové kreace našeho
dvorního kytaristy Karla, který bohužel touto dobou skládal zkoušky někde v Brně
(to pro případ jistoty prosperity, kdybychom se nasí hudbou neuživili). Zvuk i
podmínky byly perfektní, lidí hafo a koncert se vydařil i když jsme nebyli
kompletní. Svědčí o tom i fakt, že Jiřina se podepsal na obnažená těla několika
mladých dívčin. Další kapely např. Švihadlo, Temperamento, UDG, Julián
Záhorovský, Kapela z Dětského domova v Býchorech
REPORTÁŽ PSANÁ POD IŠTVÁNEM (EGER - HUNGARY / 28.4 -
1.5.2006)
CESTA TAM
Je pátek
28.dubna 5:00 hodin ráno a mě vzbudil budík, který oznamoval že je čas vstávat a
vyrazit na autobus do Maďarska. Sešli jsme se na nástupišti skoro bez komplikací
(Karel zaspal, Jirka zapomněl na nákup nezbytných cigaret, Martin zapomněl pas a
Radek mluvil něco o střevních potížích). Cestu jsme si zkrášlovali tekutinami
různých barev,chutí a vůní, mezi nejvíce zastoupené však patřila značka láhve
zvaná PET, neboli Petka či Petflaška. O zábavu se nám také staral Cypův přenosný
Jukebox značky Fujitsu Siemens, který se na zpáteční cestě změnil při zapnuté
klimatizaci a troše představivosti v letní kino. Cestou tam, každý z nás dokázal
ocenit časté zastávky, neboť každý z nás měl své potřeby, dokonce se našli i
tací, kteří tuto potřebu měli vyloženě na krajíčku. Po nějakých 10-ti hodinách
jízdy jsme byli celkem unaveni a poučeni o nejvýznamnější maďarská slova, mezi
kterými nám nejvíce zůstali v paměti Világoš sér (světlé pivo), HIV positiv (HIV
positiv) a alergiáš (alergie). Kolem 17:00. hod jsme byli v Egeru, kde nás již
vítal nedočkavý dav dvou lidí, muže a ženy – našich kulturních referentů a
průvodců.
Ubytování bylo vskutku úchvatné. 2 pokoje, WC, koupelna, kuchyně,
TV a nezbytný výběh na zahradu (to aby se zvířátka mohla vyvenčit), která byla
ohraničena zdí jež byla součástí hradeb hradu. Stravování patřilo mezi činnosti,
které jsme prováděli nejčastěji a nejdéle. Maďarská strava je opravdu hutná a
pestrá, díky tomu nikdo z nás netrpěl zácpou.
DEN
1.
Po ubytování jsme se s průvodci vydali na egerskou radnici, kde
jsme se měli střetnout se starostou města a radními. Přivítání bylo opravdu
vřelé (provázeno skandováním lúroš senzoš)a projev jsme sledovali se zájmem,
neboť celá kapela se toužila naučit maďarský jazyk. Stoly se prohýbaly pod
návalem jídel a vín všemožných druhů, a tak jako každý správný Čech, rozhodli
jsme se neurazit a ochutnat. Znalí přísloví v nejlepším se má přestat, (když už
pomalu začali pikolíci sklízet zbytky jídel ze stolů,odnášet prázdné džbány od
vína a na maďarské radnici o Maďara nezavadíš) odhodlali jsme se vyjít do světel
velkoměsta. A tak osm statečných (kapela,cyp,mincíř, řidič a Verča) vydali jsme
se vstříc osudu. Po chvíli nás začalo ubývat stejně tak, jako v kovbojce sedm
statečných, to když jsme se rozhodli vyměnit Hotel s fontánou,prostřenými stoly,
romantickými svíčkami, klanícími se pikolíky, za hluk, jukebox, zpěv, kouř, dým
a pivko z hospody naproti. V této hospůdce jsme zjistili, že každý člověk je po
určité době (někdo dříve, někdo později) schopný mluvit jazykem českým, nicméně
mezinárodní utkání Česko-Polsko-Maďarsko ve stolním fotbale, skončilo pro náš
mančaft fiaskem. Večer jsme se rozhodli zakončit na radu našeho maďarského
kamaráda úprkem na diskotéku. Zbývalo už jen zaplatit útratu, což nebyl v
egerské hospůdce, po požití slovenského piva a platbou v měně EUR, vůbec žádný
problém. To už statečných zbývalo pouze pět, tak abychom se nebáli, krátili jsme
si cestu zpěvem. Na dotaz egerského kamaráda, zda známe nějakou typicky českou
písničku, jsme začali zpívat sborem: Co ste hasiči, co ste dělali….. Po
tomto výkonu nás napadlo, zda tuto píseň nezařadit do našeho repertoáru neboť i
cizinec neznalý češtiny je tuto vypalovačku schopen zpívat, což jsme si
několikrát ověřili. Onu diskotéku jsme se nakonec rozhodli nenavštívit.
Rozloučili jsme se a vydali se na cestu zpět, a po nezbytném doplnění tekutin
jsme se uložili ke spánku………
DEN 2.
Po
provedení hygienických úkonů a vydatné snídani jsme se vydali na nákup. Po
získání orientačního plánu jsme se jali vyhledat nejkratší cestu do monopolního
obchodu TESCO. Po menším okruhu jsme došli skoro na stejný bod odkud jsme vyšli
a náhle se před námi zjevil super supermarket Plus. Zjištění, že láhev „středně-
kvalitního“ vína stojí méně než jedno točené pivo, zmocnila se nás nakupovací
horečka a cesta zpět byla doprovázena cinkotem nacpaných baťohů, který skrýval
obsah vína ve větším, než malém množství.
Po obědě jsme se připojili k
ostatním účastníkům zájezdu v exkurzi na hrad. Chodili jsme nahoru a dolu, nad
zemí i v podzemí. Po vyčerpávajícím výkladu paní průvodkyně jsme se dozvěděli,
že hrdinný hrdina Ištván s hrstkou hrdinných Maďarů rozsekal přesilu Turků na
maděru.
Večer jsme se opět připojili k našim účastníkům zájezdu v degustaci
vína v druhém největším vinném sklípku ve střední Evropě. Tam jsme se toho
bohužel moc nedozvěděli, jelikož jsme byli zabráni do degustace a po odzkoušení
buketu jsme klopili jeden „Bikavér“ za druhým. Správně načatý večer jsme
dokončili na našich ubikacích a pokračovali jsme v degustaci středně-kvalitního
vína co jsme zakoupili dopoledne.
DEN 3.
Kvůli
tomuto dni jsme se v podstatě účastnili tohoto výletu, jelikož toto byl den, kdy
jsme měli odehrát náš koncert. Již od rána jsme pociťovali trochu nervozity a
celý den se nesl v duchu příprav. Před pátou hodinou odpolední jsme byli
připraveni. Po překonání technických problémů a jazykových bariér (maďarští
zvukaři vládli pouze maďarštinou) jsme vtrhli na pódium tentokrát v pěti. Pátým
členem byl Cyp, který elektronickými prvky upoutal pozornost lidí a navodil
skvělou atmosféru. Před pódiem a po celém náměstí proudily, postávali,
pohupovaly se skupinky lidí různých národností od věku 0,1 v kočárcích po 90let
ve vozících.Nakonec jsme předvedli solidní vystoupení v historickém centru
města, natáčeni maďarskou televizí a zahájili jsme tak festival Evropských dnů v
Egeru. Nutno podotknouti, že to vůbec nebyl průser, jak jsme si
mysleli.
CESTA ZPĚT
Jelikož jsme poslední večer řádně
oslavili koncert, bylo ráno celkem hektické. Oproti tomu, zpáteční cesta byla
klidná a většina z nás ji prospala. Pro nás všechny to byla cenná zkušenost a
nádherně strávená dovolená, ale doma je doma……
24.03.2006
- KH / Česká1
Tak jsme se v opět řádně pobavili. Díky skalním
fans, kteří si našli cestu do Český 1, hlavně Pečáci byli tradičně pořádně vidět
a slyšet. I když ani ostatní se nenechali zahanbit. Jste skvělí a těšíme se zase
na další podobné mejdany. Naštěstí jsme to, snad všichni, ve zdraví přežili. No
a v neposlední řadě díky Broum bandu za pořádnej nářez.
24.02.2006 - Rock Café Contest
Další z koncertů základního
kola 5. ročníku soutěže svižně odstartovala sokolovská formace Eternal Fire.
Pro zasvěcence pohybující se delší čas na domácí punk&core scéně bude možná
zajímavá informace, že frontman (basista a zpěvák Radúz) působil kdysi v
kultovní hc skupině Svobodný slovo (překvapivě rovněž ze Sokolova). Ve své
nynější kapele se věnuje, pravda, více melodičtější a nebojme se říci i
punkovější muzice, vycházející z klasičtějšího punkového střihu. Kvartet ukázal,
že se jedná o soubor zkušených muzikantů, kteří dobře vědí, co chtějí hrát. A s
jakými že přijeli ambicemi? Zacitujme část jednoho jejich textu: „…nechceme bejt
nejlepší, chcem bejt sami sobě věrný…“.
Druzí se na scéně objevili Lure Of
Senses z Kutné hory. Jestliže o sobě tvrdí, že ve svých začátcích hledali
inspiraci zejména v grunge a Seattle scéně, lze bez uzardění tvrdit, že i v
současné době jsou v jejich skladbách patrné vcelku markantní stopy tohoto
žánru. Tím ale nechceme říci, že by se jednalo o pouhopouhé plagiátorství. To
chraň přírodo! Hutný zvuk, ostré kytarové riffy a poměrně zajímavá melodická
linka vokálu spolu s názvuky až psychedelického rocku byly příjemným osvěžením
večera. Pseudohendrixovská citace fragmentu americké hymny představovala pro
mnohého pamětníka melancholickou vzpomínku na mladá léta.
Berounští No
Heroes nezahráli ještě ani tón a jejich hlasovací miska byla již téměř zaplněna.
Zdálo se, že řeči o speciálním autobuse s fanoušky nelhaly (pravda, bylo tam
obsazeno jen 25 míst…). Kapela zněla zpočátku jako takoví popovější Cure a
postupem času se žánrově klonila k britskému kytarovému poprocku. Na relativně
velmi nízký věkový průměr se jedná o slušně našlápnutý band a pokud na sobě bude
dál pracovat, může vyrůst z nadějné „středoškolské“ skupiny soubor, který bude v
dobrém slova smyslu populární.
11.03.2006 - Pečky
(+Rybičky48, UspěteSiUši)
ÓÓÓÓÓÓÓÓ, božské Pečky, nejlepší fans
opět nezklamali. Díky za vydatnou podporu, byl to fakt perfektní koncik.
Samozřejmě i díky spřáteleným kapelkám Rybičky 48 a Ucpěte si Uši. Doufám, že se
v Pečkách budeme vídat v co nejhojnějším počtu stále častěji. Již v sobotu se
hovořilo o letním parketu na hřišti, takže za pár měsíců zase hrrrr na Pečky!
31.12.2005 - Zbraslavice
(+Rybičky48,
Orangecap)
Tak parádní tečku za loňským rokem jsme ani nečekali.
Silvestrovská pařba ve Zbraslavicích opět potvrdila, že v místní sokolovně se
nám daří. Dobrej set plný rychlých věcí snad lidi dobře pobavil, a ani nevadila
Matouchova opět prasklá struna (kup si pořádný, ty -ole)!!!! Těšíme se na fans i
v novém roce a pokusíme se připravit několik pozitivních překvapení.
28.11.2005 - Česká 1
(+ Enter, Mauritius)
Naprosto pohodovej večer na domácí scéně. Lidi se přišli opravdu pobavit a
bylo to na nich vidět. Nejdříve na podium vyrazili hradečtí Enter, kvůli kterým
minimálně deset fanoušků uteklo z práce z odpolední šichty. A že jejich
rozhodnutí bylo dobré, Enter potvrdili. No a pak jsme se vyškrábali na podium
my. První zvuková zkouška, druhá a pak malá pauzička. Cerveza nám totiž sdělil,
že Mauritius, kteří hráli po nás jsou u Třebový. Je jedno u jaký, ale bylo
jasný, že čas, který na hraní máme, což bylo asi dvě hoďky, nemáme šanci s naší
pamětí na starší skladby, zaplnit. Kolem jedenáctý jsme to rozjeli. Od první
skladby jsme si koncert spolu s fanoušky užívali plnými doušky. Atmosféra byla
díky Vám skvělá, a jasně nám naznačila, že má smysl, abychom v Kutný Hoře hráli
častěji. Poslední song Amerika sice zazněla v průběhu večera dvakrát, ale proč
se nepobavit na úkor někoho druhého?!? Po čekání na Mauritius se dost lidí
odebralo k domovu, bylo již totiž po půlnoci. Kluci si zahráli druhák, nejdříve
ten den totiž dělali předskokana Jaksi Taksi, což musel bejt pěknej záhul.
Večírek skončil a My se s Vámi těšíme na další, minimálně stejně vydařenej.
17.9.2005 Chotusice, kulturák Dobrej koncovej aparátek, kterej měl pár mušek,
ale všechny sme vychytali a po zvukový zkoušce sme se vrhli do hraní. Ohlas
celkem dobrej, škoda jen, že jsme hráli první. Po nás nastoupili Nenie, kteří
křtili desku, naneštěstí zpěvákovi 2x praskla struna a do hry se tedy znovu, ten
večer už podruhé, dostala Martinova KYTARA. Nenie měli velký problém se zvukem,
do konců šly jenom zpěvy, takže celá jejich show vyšla tak nějak naprázdno... Na
posledních pár písnmiček ale všechno naskočilo tak jak mělo a Nenie pěkně
zapařili. Po nich přišli pankáči VT Marvin, kteří přilákali mnoho pogistů, ale
mě osobně moc neuchvátili, nejspíš to bylo tím zvukem, kterej byl fakt dost
zkurvenej. No a nakonec prej zahráli Mauritius, ale to už sem tam nebyl, takže
nemůžu říct. Celkem dobrá akce, dost lidí.